Don't judge challenge

Vím, že jsem slíbila jako další článek Haul, ale nějak nemám čas to nafotit a večer je blbý světlo, takže ho přidat ještě nemůžu, ale napadlo mě, že když už je ta don't judge challenge, tak bych asi o ní mohla napsat můj názor. Né každý se mnou bude souhlasit, ale já si stojím za svým

. 

Kde bych asi tak měla začít? Možná tím, co tato challenge vlastně znamená. Je to challenge o tom, že nemáte někoho soudit. Já jsem si nikde nehledala, jaký je vlastně toho význam, ale už podle toho, že si spojíte obočí a uděláte si po obličeji pupínky a rozcucháte si vlasy a pak se z vás stanou strašně sexy lidi, mi nepřijde jako pravý význam, ale budiž. Ano chápu, že srostlý obočí nevypadá na lidech dvakrát hezky, ale s tím se dá hodně dělat. Obočí se dá vytrhat a dá se upravit tak, aby vypadlo hezky. Ale uznejme, že akné má spousta holek, včetně mě, a je opravdu těžké se ho zbavit. Není to jen tak. A stejně nezmizí úplně. Popravdě si myslím, že všichni lidi, kteří tu challenge natočili, tak o sobě vědí, že jsou hezcí  a nemají žádné chyby a chtějí se tím posmívat těm, kteří tak dokonalí nejsou. Neviděla jsem video, kde by tuhle challenge dělal někdo, kdo není pěkný. 

Pak tu jsou ty lidi, kteří to vzali vtipným stylem. Ty se mi naopak libí, ale samozřejmě, že ne všechny, někteří si totiž myslí, že jsou vtipný, ale vtip nikde. 

Já osobně bych tuto challenge udělala uplně jinak. Když nemáme někoho soudit, tak ne kvůli vzhledu bez make-upu, spojeným obočím a akné, ale například pokud ten člověk má křivý nos nebo jednu nohu větší než druhou, má malý prsa nebo cokoliv za co se mu lidi smáli a k tomu bych dala to don't judge a nebo tak nějak. Snad mě chápete. :D Ihned by to bylo lepší, mělo by to hlubší význam. 

Takže to trochu shrnu a je to tak, že tahle challenge (lol hodně tohle slovo v tomhle článku používám :D ) je uplně zbytečná a většině lidí jde jen o posměch ostatním. Máte stejný názor nebo jiný? :)

Irsko

Mým prvním příspěvkem začnu to, že jsem v Irsku. Jsem tu už 13 dnů. Do Irska jsem měla jet především na brigádu s mojí kamarádkou. Jenže se staly problémy, takže žádná brigáda není. Odlétali  jsme 26. června v 17:40 z pražského letiště Václava Havla. Let byl povedený až na některé lidi, kteří byli zřejmě pod vlivem alkoholu a pořád řvali - ano, byli to Češi. :D

Na irském letišti v Dublinu nás už čekal můj táta, jeho snoubenka a jejich dcera. Nasedli jsme do auta a jelo se směr Maynooth - město, kde bydlí. Z Dublinu to je něco kolem 40 minut a když není provoz, tak i 30. Tohle město není malý, ale ani ne nějak velký. Je tu Tesco, Mekáč a další obchody. Spousta restaurací, obchodní centrum, atd...

Dojeli jsme domů, ubytovali jsme se v pokojích a šli jsme nakoupit takové ty důležité věcí, jako je například pasta na zuby, deodoranty, atpd. Abych vám trochu popsala, barák, kde teď bydlíme. Tak je to bílý barák jako všechny ostatní v této ulici(styl bydlení Irů vám napíšu níž). Má to parkování na dvě auta. Vejdete do takových skleněných dveří, kam vám hází poštu a většina si tam nechává boty. Poté otevřete dveře a vcházíte do domu. Po levé straně je pokoj, ale oni ho používají jako botník a mají tam další věci, které nemají kam dát, takže to je něco jako kumbál. Potom hned vedle se nachází záchod a vedle jsou schody, ale ještě  než půjdeme nahoru, tak se vydáme rovně. Stojíme v kuchyni spojenou s jídelnou. Zprava z jídelny je obývák a zleva od jídelny je zimní zahrada, ze které se vychází na normální zahradu. Teď se vraťme k těm schodům. Ty schody úplně z celého srdce nenávidím :D. Strašně vržou a je to hnusný, když jdete v noci dolů, všichni spí a vy začnete vrzat, tak nahlas, že se všichni jistě probudí. Vlevo je pokoj, kde spí moje kamarádka, ale zároveň je to pokoj mé nevlastní sestry, akorát ta spí ještě s rodiči v jejich ložnici, která se nachází hned naproti schodům (mají vlastní koupelnu). Vedle tohoto pokoje je pokoj jednoho Ira, který s nimi bydlí. Vlevo je koupelna se záchodem a potom je tu můj pokoj. A to je už vše z baráku. :D

Napíšu vám sem pár informací o Irsku, protože  ne všichni o tomto státě něco vědí. Pravýho Ira poznáte tak, že má zrzaté vlasy a pihy po celém obličeji. Samozřejmě, že to není podmínka, ale většinou to tak je. Je tu hnusné počasí. V létě tu je okolo 18°C a občas je i míň, včera jsme tu měli jen 13°C. Ale taky jsem se tu už opálila :D. Jeden den tu bylo 27°C, ale to bylo jednou a jinak je furt hnusně a pořád prší. Mluví se zde anglicky, ale všude mají i irské názvy a ve školách se učí i irštinu. Hodně lidí tu je nějak postižených.  Spousta lidí je  na vozíčku a je tu i hodně lidí s Downovým syndromem. Nemají tu hady a jedí jenom chleba nebo bagety. Žijí tu všichni v domech. Paneláky jsou  jenom v Dublinu a jiných velkoměstech.

Takhle bydlí všichni, ale samozřejmě mají jiné domy. Co ulice, to jiný styl domů.

Co se mi na Irsku líbí je, že si tu každý nosí co chce a nikdo ho za to neodsuzuje. Každýmu je jedno kolik vážíte a co máte na sobě. Tady normálně chodí holky se 150 kg s crop topem a legínama. Jako i pro mě to není moc dobrej pohled a už mi to přijde moc, ale soudím je zase jenom já a to jenom proto, že jsem Češka a na tomhle jsem vyrůstala. Tady normálně v hlavním městě chodí lidi v teplákách, v mikině a s rozcuchanými vlasy a k tomu holinky a je to. A řeší to někdo? Ne. V Česku jít takhle po Praze nebo v jakýmkoliv městě, tak vás za to ukamenují. Takže to se mi asi líbí nejvíc no.  Potom se mi líbí u některých věcí ceny. Některé obchody jsou fakt levný jako třeba Penneys, to je normální Primark, akorát tomu v Irsku říkají jinak i na cedulkách je napsaný Primark.  

V dalším příspěvku se můžete těšit na Haul! :) A pokud vás ještě o Irsku něco zajmá, tak stačí napsat komentář.